Sklo

ak.soch. Rony Plesl

 

 

 

ak. soch. RONY PLESL

*1965, Jablonec nad Nisou
1984-1990 VŠUP, kov a šperk (V. K. Novák) a sklo (J. Harcuba)
1990 stáž na škole La villa Arson, Nice (Francie)
1997 stáž u firmy Tittot, Taipei (Taiwan)

Působil jako středoškolský pedagog (SUPŠB Jablonec nad Nisou, SUPŠS Železný Brod), poté jako designér ve sklárnách Ajeto, B. A. G. Vsetín a Barovier & Toso (Itálie), ve firmě Sahm v České republice.

V roce 2002 založil značku Rony Plesl, s. r. o., v roce 2005 pak Studio Rony Plesl. Spolupracuje s firmami Sahm (Německo), kde je od roku 2009 hlavním designérem, se sklárnami Moser, Ajeto a Květná. Je designérem společností Denizli by Pasabahce (Turecko) a Preciosa.

Zabývá se volnou plastikou a kresbou, realizacemi v architektuře (skleněné a kamenné objekty, v České republice i zahraničí) a designem interiérů.

V ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové působí jako vedoucí pedagog od roku 2008. Tento ateliér navazuje na nejlepší tradice, které byly budovány pod vedením pana prof. Kaplického, Libenského a Kopeckého.

Sklo je velice ojedinělý, stále „živý" materiál, který více než ostatní pracuje s náhodou a překvapením. Mimo jiné i z tohoto důvodu balancuje sklářská tvorba v ateliéru na hraně volného umění a designu. Naprosto zásadní je proto myšlenkový základ tvorby, která neodlišuje umění na malé a velké, volné a užité. Důraz na silný myšlenkový koncept by měl provézt studenty labyrintem trendů, počítačových simulací a překonat nástrahy laciného estetismu a dekorativismu, ke kterému magický materiál, jako je sklo, tak často svádí. Sklo má velice blízko k architektuře a mělo by s ním být i v té nejdrobnější formě pracováno monumentálně, spolu s hledáním světla. Například sklenice je stejným architektonicko-sochařským problémem jako volná plastika. Důležitá je zde vnitřní síla a napětí siluety, která nese podobně jako kresba veškeré emoce, profesionalitu a zkušenosti tvůrce. Kresba je tudíž dalším pilířem tvorby v ateliéru skla. Ateliér by měl jít cestou tvůrčího designu s přesahem až ke konceptuálnímu přístupu, ze kterého je možno přejít k jakékoliv umělecké disciplíně.

Vzory se mohou stát jména jako Jan Kotěra, Pavel Janák, Josef Kaplický, Isamu Noguchi, Gio Ponti, Etore Sottsass. Ateliér by neměl ztratit charisma a hrdost, a přitom se neuzavřít do separatistické, rádoby umělecké ulity, která vede k přílišnému akademismu a eklektismu. Výraz ateliéru by měl být daleko rozmanitější než doposud a měl by více směřovat k reálnému životu, se vším co přináší.

Absolvent musí být schopen vytvořit jak kvalitní volné umění, tak i kdekoliv ve světě přesvědčit výrobce o síle a smysluplnosti jeho designu, a to se vší pokorou i hrdostí.